Fichtovy pragmatické dějiny lidského ducha

Kniha se věnuje jednomu z předních filosofů německého idealismu J. G. Fichtovi (1762-1814), zejména jeho stěžejnímu spisu Základ všeho vědosloví a na něj navazujícímu Nárysu vědosloví vlastního. Hlavním úkolem tohoto prvního a historicky nejvlivnějšího podání vědosloví bylo ukázat, jakým způsobem vzniká naše běžné a každodenní porozumění světu i nám samým. Takovýto výklad mají podat tzv. „pragmatické dějiny lidského ducha“, v nichž se Fichte snaží zrekonstruovat transcendentální - nikoli ovšem fakticky časový - vývoj naší mysli od prvotního stavu cítění až k naší běžné představě o samostatně existujících věcech a o nás samých jako svobodně jednajících a poznávajících bytostech. Prostřednictvím tohoto filosofického postupu Fichte geneticky odvozuje a zdůvodňuje jednotlivé základní podoby naší zkušenosti a rovněž všechny její apriorní složky, kterými jsou např. prostor, čas, substancialita či kauzalita. Ukazuje se přitom, že všechny tyto základní struktury našeho vědomí a sebevědomí jsou vposled vytvářeny obrazotvorností, a Fichte tak mj. podává jednu z jejích nejhlubších a nejinspirativnějších analýz v dějinách evropské filosofie.