Destilería Colombiana Dictador Totem Mopa Mopa 1987 Model A Rum 45 % 0,7 l – kazeta · 16540

Řemeslo, příroda a tradice již desetiletí formují jedinečný charakter značky Dictador. Své kulturní dědictví podporují tak, že se v každém projektu ponořují hluboko do historie, formují vkus a posouvají hranice. Stejně se postavili k projektu Totem, který je podporou rozmanitosti uměleckého projevu, ale zároveň i tradičních přístupů k umění. Tentokrát se vracejí ke svým kořenům a kolumbijské džungli. Právě zde – v regionu Putumayo – již tisíciletí lidoví umělci zdobí předměty pryskyřicí z keřů „mopa-mopa“. Plátnem pro jejich kreativitu se staly láhve Dictador naplněné 34 až 40-letými rumy z let 1982 – 1988 zrajícími v sudech po „sherry“, „bourbone“ a „portském“.

Limitovaná edice ,,Totem Mopa-Mopa“ obsahuje 15 jedinečných designů v soupravách s 30 nebo 12 lahvemi pro každý vzor. Vytvořili je místní umělci ze San Juan de Pasto v jižní Kolumbii technikou, která byla v roce 2008 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.

Cesta, kterou musí projít skutečný umělec, aby mohl své umění nabídnout světu, zvykne být dlouhá a hrbolatá. V případě umělců z oblasti Nariño v jižní Kolumbii má tato pravda dvojí význam. Již tisíce let zdobí předměty řemeslnou technikou známou jako „Barniz de Pasto“ (lak Pasto) – Putumayo a Narino. Klíčovou složkou je zmiňovaná pryskyřice získaná ze semen keře „mopa-mopa“, který roste v andských lesích a v Putumayo „selva“. Aby jej získaly a vytvořily z něj charakteristické květinové a zvířecí ozdoby potřebují čas, trpělivost a schopnost používat přesné řemeslné techniky. Toto řemeslo vyjadřuje znalosti předků o přírodě a vesmíru, které představují řemeslné mistrovství a tradici existující ve městě Pasto.

Sklizeň semen ,,mopa-mopa“ probíhá jen 6 měsíců v roce – mezi květnem a listopadem. Během této doby sběrači žijí v džungli v dočasných táborech zvaných „Cambuche“. Každé ráno procházejí drsnou horskou cestou a usilovně sbírají semena. Celkově se jim podaří nasbírat kolem 6 – 9 kilogramů. Po překonání nebezpečné vzdálenosti mezi Mocoa a Pasto, známé jako „trampolína smrti“, prodávají, co nasbírali různým mistrům ve městě. Sušené listy „mopa-mopa“ se drtí, vaří a melou, čímž vzniká viskózní pryskyřice. Takto zpracovaná surovina se mísí prsty, udeří hůlkou a barví přírodními barvivy. Další fáze vyžaduje dva mistry, kteří natahují materiál na plochý povrch. Teprve poté z připraveného materiálu umělci vyříznou požadované vzory a potáhnou jimi předměty každodenní potřeby – obvykle dřevěné, které dodávají místní truhláři. ,,Pasto lakování“ je technika symbolizující mimořádné spojení řemeslníků z různých odvětví, kultur a dědictví předků. Výrobky jsou vyráběny s citem pro detail, s respektem k přírodě a ruční práci – je to druh umění, který nepodléhá moderní technice, výstřelkům a masové kultuře.